On: Kdeže jsi má lásko, když Tě potřebuji?
Kdeže jsi má lásko - marně Tě hledám.
Kdeže jsi má lásko, že Tě nemůžu najít?
Hledal jsem Tě v horách, hledal jsem Tě v lesích,
hledal jsem Tě v lidech, hledal jsem Tě v polích.
Kdeže jsi má lásko, že Tě nemůžu najít?
Ona: Vždyť jsem tu milý můj a nikdy nejinak.
Kroky Tvé provázím, kamkoliv míří.
Proč tolik hledáš mne, když jsem tu stále s Tebou?
Každý den náručí pro Tebe otvírám,
každý den svatebním rouchem se odívám.
Proč čekat necháš mne, když tolik chci být s Tebou?
On: Nejeden krutý boj svedl jsem pro Tebe,
každý z nich proslavil jméno mé v kraji.
Však Ty, má milovaná, mi stále unikáš.
Poznal jsem hrdinství, poznal jsem slávy lesk,
poznal jsem zklamání, poznal jsem žal i stesk.
Však Ty, má nepoznaná, mi stále unikáš.
Ona: Milý můj nehledej, zastav se na chvíli.
Blíže než na dotek při Tobě stojím,
Proč oči nevidí, že jsem tu stále s Tebou?
Pro Tebe schraňuji lilie bělostné,
až jednou splyneme v objetí přeskvostné.
Proč srdce necítí, jak moc toužím být s Tebou?
On: Mé touhy přemnohé splynuly do jedné,
když jsem Tě poprvé zahlédl z dáli.
Kde Tě však hledat mám, tenkráte ztracená?
Opět jsem v temnotách, opět je pronikáš,
opět jsi na dosah, opět mi unikáš.
Tak kde Tě hledat mám, tolikrát ztracená?
